Občanský spolek Za společný Branov

"Branov je naším domovem"

Informační bulletin Občanského spolku za společný Branov

znak pruhledNa sklonku roku byl do schránek branovských občanů rozeslán informační bulltin s informacemi o dění v obeci z pohledu spolku. Jelikož myslím, že informace v něm jsou celkem podstatné a mohly by připadně dalším lidem ať již z Branova či okolí "otevřít oči" rozhodl jsme se základní informace z tohot dokumentu zvěřejnit i na našich stránkách:

 

Vážení občané a spoluobčané,

dostává se Vám do rukou, dovolujeme si Vám předat poslat informační bulletin našeho občanského seskupení „Za společný Branov“. Když se v naší obci v mnoha případech objeví slovo „spolek", hned se mu od několika občanů, jedinců, i angažovaných, dostává přívlastků udavačů, práskačů, bandy a podobně. Tak tomu ale není. Jsou to skutečně jen jedinci, kteří nás takhle dehonestují, není to „celoobecní" názor. Zcela legitimně a v právním rámci upozorňujeme na až nešvary, nezákonnosti, které se zde v obci vyskytují. A není to problematika nijak malá, zasahuje do života mnoha občanů naší obce, chalupářů, chatařů. Příprava realizace ČOV a kanalizace v obci je toho „zářným“ příkladem. Na druhou stranu ovšem organizujeme také kulturní a společenské akce, které přesahují i rámec obce i regionu.

Přinášíme, seznamujeme Vás s názorem jednoho ze zastupitelů, obce se kterým se spolek plně ztotožňuje..:

SPOLEK ČISTIČKU CHCE ...

Tvrzení, že Občanský spolek Za společný Branov (SZSB) nechce ČOV je stejně zavádějící, jako že cca 90 majitelů RD na Branově je pro výstavbu resp. podalo žádost o připojení. Otázku totiž nelze položit jen "Chcete čističku" (na tuto otázku musí každý rozumný člověk odpovědět ano), ale s položenou otázkou je potřeba sdělit i doplňující informace. Což se bohužel na Branově moc neděje. Není tedy pravda, že OS je proti výstavbě ČOV jako takové, ale má celkem zásadní výhrady k variantě, která je v současnosti naplánovaná. OS se tímto postojem jen snaží plnit svůj volební program, kde byl jeden z bodů: „.....podporujeme vybudování čističky v obci z dotačních zdrojů. V projekčním řešení budeme dbát na jednání s občany k její realizaci maximálně využít "spádové řešení" místo čerpadel.“
Pravda je, že s ohledem na vývoj, se OS v poslední době zaměřil na správnost postupu při přípravách na realizaci ČOV. Myslím, že ač je OS stále "napadán", že vše jen komplikuje a jen zdržuje, jsou připomínky OS ohledně výstavby potřebné a hlavně bohužel ve většině případů oprávněné. V minulosti se na Branově dle mého názoru provozovala "komunální politika" na ne moc dobré úrovni a dovoluji si tvrdit, že nástupem nového zastupitelstva včetně opozičních členů ze SZSB se situace pomalu zlepšuje.
Informovanost občanů se i díky OS již také zlepšuje. Cena stočného, jak se přesně kanalizace plánuje, kdo bude mít u svého RD tlakovou přípojku a tedy čerpadlo, tyto všechny otázky se i díky OS na VZ "otevřely"
Jak bylo zmíněno v úvodu, nedostatek informací a občas "netypické" postupy při zajišťování jednotlivých etap přípravy výstavby ČOV je to zásadní, na co OS poukazuje. Věřím, že spousta občanů s postupem spolku nesouhlasí, ale při takto investičně významné akci (investice je za poslední desítky let jistě nejvyšší a myslím, že i několik let do budoucny bude) nic neponechat náhodě. A toto se bohužel děje. Je hezké, že se podařilo získat dotační tituly na stavbu, které zvětší části stavbu pokryjí, ale je také potřeba pak dodržet veškeré podmínky jejich poskytnutí. Již jsem několikrát psal a na veřejné zasedání říkal, že se nelze spokojit s tvrzení, že "to prošlo" a je to tedy v pořádku a nic se nemůže stát. Takový to postup by se Branovu mohl v budoucnosti hodně vymstít např. v podobě krácení dotace, což by v případě akce za desítky milionů pravděpodobně nebyla malá částka.
Na VZ je stále argumentováno, že naše připomínky jsou nesmyslné, ale nedávná historie tyto tvrzení vyvrací. např. rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 8. 2. 2017, kde když zjednoduším se konstatuje, že podepsaná 5.12.2014 je neplatná resp. její podpis nebyl v souladu se Zákonem o obcích. Nebo například nedávná záležitost ohledně příjezdové cesty k ČOV, která není součástí projektu a pouze se předpokládá příjezd "vyježděnými" kolejemi po soukromích pozemcích. Majitelé pozemků pod cestou se snaží již přes 10 let tento spor vyřešit, ale OÚ se v tomto ohledu moc konstruktivně nezachovala, respektive v podstatě nereagovala. Několikrát jsem z úst pana starosty slyšel "ať si to dají k soudu, stejně prohrajou". No, a když majitelé něco podobného udělají a KÚ odbor dopravy jim vyjádřením ze dne 6. 9. 2017 dá zapravdu, kdy v podstatě nařídil, aby OÚ řešil i cestu, která není součástí stavebního povolení, neboť bez ní se ke stavbě nedá dostat jsou to opět majitelé, kteří jsou osočování, že výstavbu jen blokují.
Otázka čerpání dotací na ČOV je v poslední době taktéž velmi aktuální. Osobně se v tomto nevyznám, ale z obecně dostupných informací je jasné, že při těchto projektech stačí nepatrná chyba a dotace je v ohrožení. Abychom nechodili příliš daleko, tak možno použít příklady přímo z Branova. Shodou okolností se v podstatě vše týká čerpání dotací na přívoz a jeho okolí. Kdy byl přístřešek vedle přívozu stavebním úřadem označen jako černá stavba, nebo na chodník čerpaná dotace se musela vrátit a OÚ tak na dle mého názoru pochybnou potřebu chodníku musel zaplatit ze svého rozpočtu. A nejaktuálnější případ rekonstrukce střechy na přívoze, jak toto dopadne zatím nelze předvídat, ale je myslím jasné, že sice bylo vyplaceno téměř 200 000,- Kč, ale práce za toto nebyla odvedena (a to rozdílem desítek tisíc) resp. nebyla provedena práce v souladu s CN a rozpočtem, který byl součástí fakturace.
To je jen pár nejaktuálnějších příkladů a znovu připomínám, že na začátku také "bylo vše v pořádku, protože to úřady schválili". V tomto případě šlo o desetitisícové částky, které pro OÚ sice nejsou zanedbatelné, ale řešitelné. Ovšem v případě ČOV se jedná o desítky milionů a to už může být velký problém.
Zamysleme se nad výše uvedeným a položte si otázku: Je opravdu nutné postavit ČOV za každou cenu teď a hned s poměrně velkým rizikem, že obec zůstane zadlužena na spousty let dopředu, anebo nejdříve vše připravit, stavbu o nějaký čas posunout a eliminovat tak možný vznik nepředvídatelných závazků pro obec do budoucna. Věříme, že alespoň část občanů jednání spolku pochopí a nebude jen tupě věřit všemu, co se po Branově povídá.
OS je pro výstavbu ČOV, ale jak už bylo několikrát probíráno: na základně bezchybného projektu, vyřešených příjezdových cest a maximální přípravy před započetím stavby!

Ing. Karel Sklenička, zastupitel obce Branov

A dále názory občanky, chalupáře-chataře, chataře na současné dění a společenské klima v Branově :


DOBRÝ DEN,

dovoluji si tvrdit, že Branov velmi dobře znám, i z jeho života hodně pamatuji. Dobře si pomatuji, kdy se zatrubňovalo uprostřed obce, asfaltem se upravovala cesta k farmě, postavil se nový obchod, rekonstruovala se hospoda, upravovalo hřiště. Vzpomínám, když bylo v zimním období 6-7 plesů, organizovaly se máje s „králem“ u bývalého krámu, když na pěknou v pondělí se sem sjelo až 200 chlapů z celého okolí, kdy sem jezdilo se dívat na fotbal mnoho příznivců, Pochod Oty Pavla má nějaký svůj význam. Mimo toho pochodu, kam již také zavládla komerce, je to všechno historie, krásná historie. Ale hlavně třeba za posledních deset let, je to dost smutný pohled ze všech stran. Vylepšování prostředí, úpravy obce, úpadek kultury, společenského života.Branov v současnosti „trpí* až nebývalou rozhádaností, objevují se i „křivácké“ metody anonymů, vyvěšováni jakých si panfletů až pomluv, to na Branově nikdy nebylo.

Zrekonstruovala se sokolovna, byl předpoklad nějakého oživení kultury, kulturního života, ale opak je pravdou. Zbudovalo se možná dost nákladně hřiště s jakousi umělou plochou. Naskýtá se otázka pro koho, veřejně se tam nemůže, klíče snad mají někteří jednotlivci. Nedovedu pochopit, že za ta léta nenašlo vedení obce nějaké řešení na rybník, jeho opravu, že se za celá léta nenašly prostředky na opravu, nějakou generální opravu cesty k řece, vždyť třeba příjezd rekreantů do kempu, je téměř na nule. To je jedna z věcí, která se zanedbávala, zanedbává v oblasti rekreace, dovolených, příjezdu sem do tohoto kraje u Berounky. Šlo i „branovským éterem“, že bývalí fotbalisti, kteří zde hráli i třeba dvě desetiletí si na místním hřišti chtěli zahrát, měli to vyřízené, s reprezentaci ČR, starou gardou, a předseda TJ chtěl za hřiště, jeho pronájem neskutečných 5.000.- Kč ! Až neskutečné a vlastně i hanebné. Nyní se řeší otázka čističky a kanalizace, ale jak to vidím, bez koncepce, znalosti věci těch kteří mají tak náročnou stavbu řídit. To je pak předmětem rozporů, kdy někteří zodpovědní neumějí na záměr stavby ani uspokojivě odpovědět. A veřejné zasedání zastupitelů obce v posledních letech nemá obdoby. Napadání, osočování, pomluvy, hlavně ne konstruktivní jednání.

Stále ale věřím ve zlepšení situace, celoobecního prostředí, sice už to nebude jako dříve. Ale bude se ctít slušnost, respektovat názory druhého, vysvětleni si a neprosté zlepšení mezilidských vztahů. Toho věřím, že se ještě dožiji!

občanka Branova

BRANOV JE KRÁSNÉ MÍSTO REPUBLIKY.

Připomínám si to vždy, když sjíždím po silnici od Branovských vrat k vesnici a otevře se přede mnou pohled na Nezabudické skály zarámovaný vlevo kopcem a loukami, kde se pasou krávy a vpravo říčním údolím vedoucím k Roztokám.
Byl jsem proto dost zklamaný, když se začalo před několika lety ve vsi mluvit o tom, že bychom o tohle přivítání v krajině mohli přijít, protože pohled z vrcholku oblých kopců na vesnici by prý zčásti zastínila stavba jakéhosi hotelu. Moc jsem tomu nevěřil, protože to bylo mimo chápáni, jak by místní úřady mohly svolit k takovému narušení přírodní architektury, která v tomto kraji patři stejně jako jiné vzácnosti přírody, kvůli nimž se usiluje vyhlásit na Křivoklátsku národní park.

Pak jsem se doslechl, že ze stavebních plánů sešlo a že spor o to, zda se má stavět a jak je to s povolováním, byl jednou z věci, která udělala ve vsi hodně zlé krve. Nevím, nemůžu to jako rekreant neznalý detailů a vztahu k obci posoudit. Ale jestli to tak je, byl by spor, který může být ku prospěchu věci, protože vztahy se časem určitě urovnají a pohled, který dělá tohle místo tím, čím tu je, tu — alespoň zatím - zůstane.
Nedělám si iluze, že by se pokus stavět v tak lákavé lokalitě už nikdy nevrátil, ale to, že s tim někdo vyjádřil nesouhlas, schvaluji. A věřím, že to časem pochopí i ti, kdo to mají dnes případně odpůrcům za zlé.

Chalupář - chatař z Branova

(oba přispívající by se pod texty podepsali, stojí si za nimi, ale také dobře ví, kdyby se pod text uvedli, jaká by se spustila nevole, nadávky)


A čím se spolek bude zabývat a na co bude orientovat svoji pozornost v příštím roce 2018:

.. důsledně jako doposud se bude vyjadřovat a vyhodnocovat stav připrav výstavby důležité a významné stavbě ČOV a kanalizace.
.. objektivně a věcně vyhodnotí plnění svého volebního programu na léta 2014 - 2018, přijatého pod názvem „BRANOV JE NAŠÍM DOMOVEM".
.. se vší pečlivostí a přístupem se připravit na komunální volby v roce 2018.

Názor chataře na situaci na Branově

Tato zpráva vyjadřuje moje osobní názory a postoje a nemá ambice vydávat je za názory a postoje všech chatařů V Zádolí či Ve Škarpách. S nikým z chatařů jsem znění tohoto článku nekonzultoval.

První chata V Zádolí byla postavena koncem čtyřicátých let a patřila panu Kotelenskému, v roce 1943 ji následoval klasický dřevěný srub pana inženýra Vltavského a v padesátých letech byla osada již celkem kompletní. Ve stráních lokality V Zádolí a Ve Škarpách stojí dnes celkem deset objektů rekreačních chat a rodinných domů. Naše chata je z roku 1952 a na jejím vzhledu se po celou dobu nic nezměnilo. Rodiče mě tam přivezli ještě v peřince. S prvními krůčky jsem se zde seznamoval se zemskou přitažlivostí, naučil jsem se tady mnoho, plavat v řece, jezdit na pramicích od pana truhláře Dvořáka a chytat ryby, chodit v poledne tátovi se džbánem do hospody U Konopásků pro pivo a později i na pivo. Vztahy s branovskými usedlíky byly korektní, chataři měli vždy zájem na dobrých vztazích s obcí a co vím, pomoc branovským nebyla nikdy odmítnuta, ať se jednalo o nedostatkový materiál na stavbu, drobnou keramiku do tomboly pro plesy branovských spolků, nebo o lékařskou konzultaci a další záležitosti, o kterých ani nevím a vědět nemohu. Na druhou stranu chataři si mohli užívat požitků, jako bylo čerstvě nadojené mléko, domácí vajíčka, letní jablka a podzimní švestky z branovských sadů. Chataří a branovští usedlíci, žijící v beztvářné společnosti chtěné rovnosti, nemaje podstatných rozporů, žili pospolu v pohodě a beze svárů ve vzájemné toleranci. Obě strany měly své oběti, někdo přišel o statek a polnosti, někdo o továrnu nebo velkoobchod, či jenom o živnost. Společným pojítkem všech byla neobyčejná krajina, okolní příroda v lukách podél řeky Berounky. Chataři se nepletli do dění v obci a branovští se nepletli do věcí chatařských.

Téměř idylické soužití dostalo těžkou ránu v srpnu roku 2009, po veřejném projednáni územního řízení ke stavbě kanalizace a ČOV pro obec Branov. O tomto řízení tehdy nikdo z chatařů nevěděl s výjimkou jedné osoby, možná v té době již ne chataře, ale řádného občana obce Branov. Informace o plánované stavbě tak zůstaly uchovávány v důvěrnosti veřejné vyhlášky na návsi. Rozumím, že kdo nečte obecni vyhlášky a oznámeni, je potom ve své nevědomosti strůjcem svého osudu, ale proč bych je byl býval četl, když jsem se v dobré víře domníval, že jsem obklopen pozitivním prostředím, které by v případě nebezpečí vyslalo nějaký varovný signál. Nevyslalo, a to přes všechny historické korektní vazby. Podle projektu, jehož zadavatelem byla Obec Branov, by měla budova ČOV stát v těsné blízkosti některých chat a v jejich přímém výhledu, konkrétně vzdálenost hrany mnohonásobně větší budovy ČOV by měla být vzdálena od stěny naší chaty pouhých 50,4 m.

Takto přišel první velký a nečekaný faul. Pro mne nepochopitelné překvapení, vše dobré a vyvážené bylo pošlapáno. Budova ČOV dle původního historického projektu měla přeci stát podstatně výše, na pozemcích pana Horna pod slepičárnou, kde by nikomu nevadila a ani by nehyzdila krajinu, ukryta v údolí. Překvapení to nebylo jenom pro nás, ale i pro pana inženýra architekta, který zpracovával územní plán obce. Ten v první reakci napsal, cituji jeho zprávu z 02.09.2009:
„V návrhu územního plánu je ČOV situovaná na pozemku č.parc. 443/1 (pozn. tedy pozemek pana Horna pod slepičárnou) tedy v ploše vymezené již urbanistickou studií z r. 1999 podle tehdejší projektové dokumentace ČOV a dále shodně s podkladem od projektanta kanalizace (PROVOD- inženýrská spol. sr.o. , Hrnčířská 56/12, 400 Ol Ústí n/L) zr. 2008. O záměru umístit ČOV na pozemku pare. č. 437/1 (pozn. Jan Dubský) není zpracovateli územního plánu nic známo. Takové umístění by velmi hrubě narušilo krajinný ráz krajinného celku údolí řeky Berounky i krajinného prostoru pod Branovem".
Dle pana Karnolda se projektová dokumentace původního záměru na obecním úřadě nenašla, to zřejmě proto, že se tam často střídali starostové. Já jsem její část získal a obci a ostatním orgánům poskytnul. Zůstala nevyužita.

Další fauly na sebe nenechaly čekat. Pan starosta rozšířil mezi chataře dezinformace o velikosti budovy ČOV, měla to být taková kůlna, na moje opakované výzvy k vysvětlení tohoto klamu a na pozvání k setkání s chataři nijak nereagoval, na žádost o přepracování dokumentace v době návrhu projektu, tedy ještě bez velkých nákladů před zadáním prováděcí dokumentace stavby, neodpovídal. Vlastně na nic neodpověděl, jediná reakce Obce byl dotazník, zda-li se chceme připojit na veřejnou kanalizaci, když už tedy budeme mít budovu ČOV před nosem. Takto se choval tentýž pan starosta, který historicky přijímal pozvání na vepřové hody, které osada pořádala počínaje rokem 2006, to opravdu přijel a drobně, k důstojnosti své postavy a funkce, pojedl a popil. Byl to tentýž starosta, který každoročně přijímal finanční dary na akce Pochod Oty Pavla, rád jsem je poskytoval, podporujíc tak smysluplné kulturní dění v obci. Tak tento starosta, ani nikdo ze zastupitelů, potom neuznal ani za minimálně vhodné a slušné představit nám předem tak závažnou událost, jakou je záměr stavby ČOV v těsné blízkosti chat, jako vrcholný představitel obce si po celou tu řadu nenašel čas k setkání, k diskusi, k jakékoliv komunikaci o stavbě ČOV. Setkávali jsme se na jednáních, které byly svolány z různých iniciativ, na těchto jednáních vždy používal hrubého a silného hlasu, na posledním setkání ani tři právníci včetně pana Varyše nedokázali zabránit jeho hrubým urážkám a vulgárnímu projevu vůči mé osobě.

V jednání obce se tím snoubí neuvěřitelná arogance, bezohlednost, neúcta k majetku, možná i osobní flustrace. Zloba, závist, zášť, strach a svár si tu podávají ruce i nohy najednou. Institut udání je dalším standardním nástrojem, absolvoval jsem na svojí chatě kontrolu státních orgánů na nakládání s odpady.
Události a fauly následné. Po zjištění, že bych měl mít hranu budovy čističky odpadních vod 50,4 m od hrany své chaty, jsem začal bojovat. Bojovat za sebe a za ostatní chataře, kteří rovněž se stavbou nebyli a nejsou dodnes srozuměni, protože je jim zcela jasné, že takové umístění znamená totální znehodnocení jejich nemovitostí a zcela popírá jejich původní využití. Jen v hororovém filmu z osvobozeného východu se chatař dívá zasněně ze své otevřené verandy na rotující čeřeny čističky o stálém příkon motorů 12 kW, vdechujíc přitom kouř svého doutníku, který je ovšem slabší než zápach výparů ze shromážděných kalů a tiše si pobrukuje do hluku z přijíždějícího fekálního vozu Pragy V3S. Zpočátku byla moje podpora u chatařů silná, všichni podepsali společnou petici, ale zástupce obce nebyl pasivní, naopak vyrazil do protiútoku s výhrůžkou „buď se připojíte na ČOV, nebo nebudete vůbec na chatu jezdit, bez připojení na veřejnou kanalizaci nebudete moci chatu vůbec využívat", což je argumentace opravdu tak silná, že se nelze podivovat, když jí někdo podlehnul. Dodnes jsem nedostal od zastupitelstva odpověď, zda-li se počítá s připojením chat, původní tvrzení člena zastupitelstva ve stavební komisi odporuje fyzice, voda do kopce přes veškerou snahu nepoteče a tak další přečerpávací stanice by byla nutná, chtějí-li se ovšem branovští o tyto vícenáklady ještě více zadlužit. Dostalo se mi však podnětného ponaučení ve smyslu, že ostatní chataři si uvědomují vážnost situace budování kanalizace obce Branov a dokonce považují vybudování kanalizace za příležitost, jak svoji nemovitost zhodnotit, zřejmě jenom já jsem ten, který to ještě nepochopil.

Oslovil jsem všechny projekční kanceláře a projektanty, kteří se na přípravě podíleli, různé instituce, které k záležitosti umístění ČOV mají co říci s žádostí o přehodnocení svých kladných stanovisek. U projektantů to bylo snadné, ovšem ke změně projektu potřebovali pokyn zadavatele, tedy Obce Branov. A to bylo přes zastupitelstvo nemožné, nikdo nekomunikoval a to ačkoliv jsem přislíbil podílet se finančně na nákupu pozemků pana Horna v případě přemístění na původní místo pod slepičárnu. Stavební úřad v Křivoklátě jsem požádal o statut účastníka řízení, v této záležitosti následně rozhodl až soud, samozřejmě bez místní znalosti, pouze v dikci zákonů s odkazem veřejně prospěšnou stavbu. V korespondenci s institucemi se objevují odkazy na platné zákony, které určují minimální vzdálenost ČOV od okolních budov 50 m. Všechna rozhodnutí institucí pouze a jenom určují výklad zákona a omezují se na to, zda-li záměr zákonu odporuje, či nikoliv. Při osobních setkáních se někteří úředníci zbavili své úřední šedi a vyslovili politování nad naším případem chatařů, souhlasili se mnou, že umístění ČOV je velmi tragické, zvláště potom, když je kolem tolik jiných možností, omlouvali se, že s tím nemohou nic dělat, jsou jenom úředníci a vyjadřují se k plnění zákona. Schovávali se za příslušný zákon, který projekt dle jejich mínění splňuje a svůj vlastní názor o přinejmenším velmi nevhodném umístění ČOV vyslovili jako svůj názor zcela soukromý. Snad největším zklamáním bylo potom jednání a korespondence s orgánem, který by měl být nanejvýše fundovaným k ochraně přírody a krajiny, s CHKQ Křivoklát, kde mi vrcholný představitel sdělil, že jde o velké peníze a ať se do toho nepletu, vždy se bude cítit někdo poškozený. Hmatatelným výstupem z mého letitého konání, kromě toho, že se ČOV dodnes nestaví, což ale není pouze moje zásluha, je zmenšení budovy ČOV, když se podařilo dokázat, že původní projekt byl kapacitně dvojnásobně předimenzován.

Že se ČOV dodnes nestaví, je díky úsilí, ve kterém v posledních letech zcela jednoznačně převzal iniciativu Spolek pro společný Branov. Našli jsme společnou řeč v cílech. Zatímco já jsem soustředěn na stavbu ČOV, která přímo ohrožuje existenci naší chaty. Spolku jde o podstatně širší a vyšší cíle, o záležitosti, které určují život občana v obci. O tom, že občané obce Branov jsou rozpolcení, to popsal redaktor místních novin již před dlouhou dobou, tedy je to věc veřejná, dlouhodobá a je to skutečnost. To bylo zřejmě hnacím motorem k založení Spolku pro společný Branov, již v samotném názvu je vysvětlena náplň a smysl konání Spolku. Překonat nevraživost stran, ať již z titulu nejasných okolností stavby ČOV a obecně nejasných konáni za Obec, nebo již historicky dlouhodobě zakořeněných. Dle mého mínění Spolek sdružuje lidi, kterým jde o obec, o rozvoj obce, o spokojený společenský život v obci a zejména také o budoucnost. Spolek pořádá několik úspěšných kulturních a sportovních akcí v roce. Snaží se objasnit některá konání Obce, která nejsou všem občanům obce známá. Snaží se objasnit okolnosti stavby kanalizace a ČOV tak, aby byly všem srozumitelné a nebylo poškozených. To vše koná Spolek s cílem ochránit obec před zbytečnými náklady a nevratnými kroky.

Na druhé straně stojí skupina sympatizantů okolo pana starosty a jeho rodiny. Neznám je důvěrně, stačí mi křik pana starosty, cituji „kdybys byl na našem setkání, tak by Ti všichni rozbili držku, protože kvůli tobě se čistička nestaví". Možná je tomu tak díky obecní dezinformaci, kterou použil i pan JUDr. Varyš na jednom jednání na ministerstvu, když se snažil citovat moje slova „udělám vše pro to, aby se ČOV nestavěla". Pokud někdo chce prohlášení citovat, je čestné a spravedlivé, nakonec u člověka s právním vzděláním by se to dalo rozhodně očekávat, aby jej použil jako úplné. Moje prohlášení znělo a zní „ ....udělám všechno pro to, aby se ČOV nestavěla padesát metrů od mé chaty...". Již mnohokrát jsem vysvětloval, že podporuji stavbu ČOV a kanalizace v Branově jako prospěšnou akci, ale nechť obec vybere jiné místo umístění ČOV, ne proti naším chatám. Kolik příznivců tábora okolo pana starosty by chtělo mít čističku padesát metrů od svého domu? Ale v tomto projektu se jich to netýká, tedy berou to tito lidé podle hesla: Co se mne netýká, tím se nebudu zabývat? To už tady jednou bylo a výsledkem nebyl rozkvět, ale naopak úpadek. Úpadek hospodářský a hlavně také morální. Kde je společenská odpovědnost těchto lidí? Těch, kteří si dovolí napsat, že umístění ČOV 50 m od chaty naopak rekreační objekt zhodnotí? To je arogantní výsměch moci lidí, kterým možná už není pomoci.

Naštěstí jsou v Branově také lidé, se kterými se rád pozdravím a kteří si uvědomují obecní záležitosti v ještě širším kontextu, který já nemohu znát, neboť oni v Branově žijí, historicky tam mají své kořeny a mají zájem na prosperující obci a na dobrých mezilidských vztazích v obci. Také jejich oporou je existence a konáni Spojku pro společný Branov, ať již jsou členy či nikoliv, pochopili prospěšnost činnosti Spolku. Tato skupina občanů nabývá na síle a já jim moc přeji, aby v komunálních volbách v příštím roce dostala silný mandát pro potřebné změny. Přeji jim sílu také při hledání nekompromisu v případné snaze dnešní silové skupiny uplatnit své zkušenosti a samozřejmě zájmy v jiném významném společenském uskupení v Branově.

S úctou ke slušným občanům, chatařům a chalupářům obce Branov


V Praze, dne 01.12.2017
Jindřich Pich ml.

Anketa

Přihlášení

Sdílej...

Copyright © 2011, Global Telecommunication Solutions. All Rights Reserved.